Ochota dojíždět za prací je obecně hodnocena jako pozitivní jev. Vzhledem k tomu, že intenzita pohybu za prací je u nás považována celkově za podprůměrnou, je jeho dopad klasifikován jako dosti nepříznivý. Některé ekonomické, sociální a demografické okolnosti však v posledních několika málo letech překonávají určitý konzervatismus v této oblasti a pohyb za prací se stává podstatně intenzivnější. Tato sílící motivace se však na druhé straně dostává do problémů s odpovídající nabídkou na prostorově vymezených trzích práce. Přesto je u některých lokálních trhů patrné, že vnitrostátní, resp. meziregionální mobilita působí omezeně a jen stěží pokrývá poptávku po některých místně specifických profesích. Ty mohou být (ale také nemusí) sanovány zaměstnáváním cizích státních příslušníků jako zvláštní kategorií pohybu za prací. Každodenně absolvuje vyjížďku za prací milion Čechů, tedy každý pátý ekonomicky aktivní člověk. Indikátor nemá stanoven cíl a není jednoznačně interpretovatelný. Při pohledu na vyjížďku z hlediska velikostní struktury obcí je zřejmé, že podíl vyjíždějících osob z obce za prací se snižuje s rostoucí velikostí obce. To pochopitelně souvisí s relativně většími možnostmi nalezení zaměstnání ve větších obcích, kde je i poměrně více pracovních příležitostí. Dojíždění je také důležitý element využívání volného (osobního) času. Každý tráví určitý čas dojížděním/docházkou do zaměstnání. Čas strávený dojížděním lze ale efektivně využít pro jíné účely, např. jako volný čas na rekreaci, čas pro rodirodinu či práci v domácnosti. Pro 40 % Čechů není přijatelné jezdit déle než půl hodiny denně jedním směrem, tedy hodinu dohromady. Jen třetina Čechů by akceptovala dvojnásobek, tedy hodinovou cestu do práce. (viz https://ekonomika.idnes.cz/lide-chteji-dojizdet-za-praci-ale-jen-pul-hodiny-vyplyva-z-pruzkumu-1pe-/eko-doprava.aspx?c=A150419_204502_eko-doprava_kha).