Rok zpracování: 2022

Popis dokumentu: Metodika je v prvním plánu určena správním orgánům v resortu kultury, které v rámci státní kulturní politiky zodpovídají za podporu rozvoje jednotlivých kulturních aktivit a organizací. Jde jednak o orgány státní správy a útvary krajských a městských samospráv, které jsou pověřeny praktickou realizací kulturní politiky, zpracovávají strategické rozvojové dokumenty a doporučení pro orgány místních samospráv na úrovni obcí (proto je jednou z významných částí dokumentu kapitola Zřizovatelé – poskytovatelé veřejné podpory).

Metodika má dále sloužit potřebám klíčových veřejnoprávních a soukromých institucí činných v sektoru kultury – jak významných neziskových organizací, tak i soukromých subjektů – aukčních síní, galerií, divadelních souborů i hudebních těles.

V druhém plánu má metodika sloužit vědeckým a výzkumným subjektům veřejnoprávního i soukromého charakteru, jak subjektům úzce zaměřeným na výzkum kultury tak i organizacím zaměřeným na řešení širších ekonomických souvislostí a dopadů kultury. Jde jak o výzkum kreativních odvětví, tak i o specifická vědecká zadání v jednotlivých ekonomických odvětvích (cestovní ruch, export kulturní produkce, mezinárodní kulturní spolupráce apod.).

Existující metody evaluace (jsou popsány v kapitolách metodiky ) nejsou univerzálně použitelné, případně slouží spíše jako nástroj sebehodnocení. Ucelená metodika evaluace zatím chyběla. Cílem tohoto metodického dokumentu je takový nástroj poskytnout. Opírá se definici právního prostředí, v němž jsou veřejné kulturní služby používány a využívá i existující měřitelné indikátory, které v některých oblastech např. knihovny mohou mít povahu standardů.

Jejím originálním přínosem jsou tzv. kvalitativní (neměřitelné) indikátory, které umožňují posoudit přínos konkrétního projektu či instituce pro danou lokalitu, její kulturní tradici, infrastrukturu a zároveň dovolují odlišit jednotlivé žadatele/příjemce veřejných prostředků z hlediska jejich předpokladů (personálních, materiálních i ekonomických).

Univerzálnost metodiky spočívá v jejím širokém použití (jak pro evaluaci organizace, tak pro posouzení projektů). S přihlédnutím k diverzifikaci sektoru kultury metodika vymezuje jednotlivé oblasti veřejných kulturních služeb a formuluje indikátory obecné i specifické, přičemž respektuje zájem poskytovatele. Takový postup nebyl dosud v ČR použit. Jeho oprávněnost byla konzultována s některými vedoucími pracovníky krajských i obecních úřadů a byl ověřen na vzorku příjemců v jednotlivých oblastech.